Selektivní a indikovaná prevence

Programy selektivní a indikované prevence jsou určeny pro skupiny osob, resp. jednotlivce, u kterých jsou ve zvýšené míře přítomny rizikové faktory pro vznik a rozvoj různých forem rizikového chování, tj. jsou ohroženější než jiné skupiny populace či jednotlivci, případně u kterých se již vyskytly projevy rizikového chování (Pavlas Martanová, 2012, Miovský, 2015). Realizují je např. pedagogicko-psychologické poradny, poradny pro dítě a rodinu, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, střediska výchovné péče a neziskové organizace.

Na přibližně 40 vybraných školách byl v r. 2015 implementován program prevence pro žáky ve věku 13-19 let Zvyšování povědomí o rizicích spojených s užíváním nelegálních drog mezi teenagery: Metodika Boys and Girls Plus.1 Hlavními cíli programu jsou podpora zdravých postojů včetně převzetí odpovědnosti za sebe sama a rozvoj životních dovedností včetně zvládání tlaků vrstevníků, sociálních vlivů a posílení sebedůvěry. Využívá krátké videospoty ke komunikaci témat užívání návykových látek a o rizicích s tím spojených.2 Program zahrnuje celkem 25 epizod po cca 3 minutách, přičemž má 3 modifikace (od minimálního „balíčku" po všech 25 epizod), které umožňují flexibilně reagovat na časové možnosti výuky a potřeby cílové skupiny. Program je vhodný zejména pro práci s mladými lidmi z nižších socio-ekonomických vrstev a s těmi, kteří se neúčastní řádného vzdělávacího procesu. Čeští pedagogové byli pro metodiku vyškoleni, realizovali program ve svých školách a zároveň poskytovali zpětnou vazbu jeho českým spolutvůrcům. Program byl vyvinut ve spolupráci výzkumníků, animátorů a mladých dospělých z několika evropských zemí, včetně ČR, za kterou se projektu účastnila Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze.

NÚV analyzoval v r. 2015 činnost metodiků prevence v pedagogicko-psychologických poradnách (MP v PPP) a jejich spolupráci s dalšími odborníky v oblasti prevence.3 Mimo témat dotýkajících se přímo náplně činnosti (typu, frekvence a subjektivně vnímané důležitosti činnosti) byla mapována oblast odborného zázemí a pracovních podmínek metodiků prevence (Jurystová et al., 2015). Do analýzy se zapojilo 35 osob, tj. 36,5 % všech MP v PPP v ČR.

Metodici prevence se nejvíce věnovali činnostem poradenským. Dále se věnovali činnostem metodickým a koordinačním, koncepčním a informačním a nejméně se věnovali vlastnímu rozvoji.

Více než polovina metodiků prevence uvedla, že pravidelně se věnují následujícím činnostem (řazeno sestupně podle počtu metodiků, kteří činnost vykonávají):

  • informační servis a podpora školám nebo zákonným zástupcům (telefonický i e-mailový),

  • poradenská činnost - individuální odborné konzultace dalším pedagogickým pracovníkům,

  • poradenská činnost - intervence rodičům a rodinným příslušníkům,

  • poradenská činnost - intervence třídám,

  • koordinace preventivních aktivit v místě působnosti,

  • metodické porady s metodiky prevence a výchovnými poradci - individuální,

  • poradenská činnost - intervence jednotlivým žákům.

Více než polovina metodiků prevence uvedla, že nárazově vykonává následující činnosti (řazeno sestupně podle počtu metodiků, kteří činnost vykonávají):

  • účast na grantových komisích kraje/obce,

  • metodické vedení metodiků prevence a výchovných poradců,

  • zpracování statistických údajů a podkladů pro potřeby jiných institucí,

  • pomoc při zpracování grantů a dotací škol,

  • metodická pomoc při tvorbě preventivních programů škol,

  • účast na vzdělávacích akcích - konference, semináře, výcviky,

  • zpracování grantů a dotací,

  • koordinace a zajišťování vzdělávacích aktivit,

  • vlastní realizace vzdělávání.

Pokud jde o konkrétní projevy rizikového chování, metodici prevence se nejčastěji zabývali šikanou, kyberšikanou a agresivním chováním. Návykové látky byly spolu se záškoláctvím druhou nejčastější formou rizikového chování, které se metodici prevence věnovali.

Miholová (2014) provedla kvalitativní výzkum zaměřený na práci s blízkými klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM) ohrožených problémovým užíváním návykových látek. Prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů s 5 sociálními pracovníky 2 NZDM zjistila, že pracovníci NZDM s rodinou nepracují nebo pracují jen minimálně a nesystematicky, protože to primárně nevnímají jako součást své práce. Bariérou při kontaktu s klienty byla nejistota při řešení problémů, o kterých pracovníci nemají dostatečné znalosti, jako jsou problémové užívání drog nebo právě práce s rodinou. Autorka doporučuje NZDM zaměřit se na práci s rodinou a prostředím klienta, případně zlepšit spolupráci s organizacemi, které se na práci s okolím klienta specializují. Dále doporučuje zvýšit kvalitu vzdělávání a metodické vedení při práci s prostředím klientů (Miholová, 2014).


TOPlist