Ambulantní služby

Přehled programů ambulantní adiktologické péče poskytuje tabulka 5 -30.

Ambulantní zdravotnická péče o uživatele drog je v současné době poskytována především v ambulancích psychiatrů a v adiktologických lékařských (AT) ordinacích specializovaných na léčbu závislostí - tabulka 5 -30. Léčbu adiktologických pacientů, tj. pacientů se základní diagnózou F10-F19, v r. 2015 vykázalo celkem 447 těchto ordinací. Nejde výhradně o specializované AT ambulance, ale o všechny psychiatrické ambulance, které léčí alespoň jednoho adiktologického pacienta (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2016h).

Pouze ve 47 z těchto 447 ambulancí adiktologičtí pacienti tvořili více než 50 % celkového počtu pacientů. Z nich bylo 33 AT ordinací, 13 psychiatrických ambulancí a 1 ordinace dětské psychiatrie. Více než 200 adiktologických pacientů v péči uvedlo 49 ambulancí, z nich bylo 18 AT ordinací, 30 psychiatrických ambulancí a 1 ordinace dětské psychiatrie. Jedno (více než 50 % celkového počtu) nebo druhé (více než 200 adiktologických pacientů) kritérium splnilo v r. 2015 celkem 75 ordinací, z nich bylo 36 AT ambulancí a 39 ambulancí psychiatrů (včetně 1 oddělení dětské psychiatrie). V těchto specializovaných ambulancích bylo léčeno 48 % z celkového počtu pacientů léčených pro problémy s alkoholem a 66 % z počtu pacientů léčených pro užívání nealkoholových drog. První a současně i druhé kritérium splnilo celkem 19 ordinací. Psychiatrické ambulance specializované na adiktologickou klientelu jsou hlavním typem zařízení, která v ČR poskytují opiátovou substituci.

V r. 2015 poskytlo informace o své činnosti všech 18 záchytných stanic, v těchto záchytných stanicích bylo evidováno 164 lůžek. Záchytná stanice v Příbrami svoji činnost ukončila v polovině r. 2015 (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2016h).

Nově jsou k dispozici podrobnější údaje o činnosti center pro závislé na tabáku za r. 2012 (Králíková et al., 2014). Hodnocení činnosti se zúčastnilo všech 37 center. Většina (26) byla na odděleních pneumologie, dále na interních (4), na kardiologii (3) a po jednom centru na neurologii, onkologii, pediatrii a psychiatrii. Ordinační doba byla průměrně 7 hodin týdně. Zdravotní výkony určené pro léčbu závislosti na tabáku, tj. vstupní intervenci v délce 60 min. a kontrolní návštěvu v délce 30 min., vykazovalo zdravotním pojišťovnám 28 center. Počet nových pacientů jednotlivých center byl v rozmezí 6-430, průměrně 45 na centrum, po vyloučení největšího centra (430) průměrně 33. Program trvá v 5 centrech 6 měsíců, ve 24 centrech 12 měsíců, v 8 déle. Průměrný počet návštěv jednoho pacienta byl 5 za rok. Vstupní návštěva trvala v průměru 61 minut, kontrolní návštěva 22 minut. Náhradní terapie nikotinem a/nebo vareniklinem1 jsou indikovány ve všech centrech, bupropion2 ve 14. Nejčastější bariérou rozšíření činnosti bylo nízké finanční ohodnocení a nedostatek personálu. Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, které je největším centrem pro závislé na tabáku, léčilo v r. 2012 celkem 430 pacientů. Náklady léčby na 1 pacienta byly 3792 Kč, náklady na vyléčeného pacienta (38 % všech pacientů) dosahovaly 10 003 Kč, což za předpokladu 7,5 získaných roků průměrně na jednoho pacienta znamená náklady ve výši (pouze) 1334 Kč na jeden získaný rok života (life year gained).

tabulka 5-30: Síť programů ambulantní adiktologické péče v r. 2015

Typ programu

Počet programů

Kapacita (místa)

Charakteristika

Nízkoprahová kontaktní centra*

57

-

nízkoprahové harm reduction služby především pro uživatele nelegálních drog, resp. problémové (injekční) uživatele drog

Záchytné stanice

18

164

krátkodobá detence (v řádu hodin) do vystřízlivění, určená především pro intoxikované alkoholem, v menší míře jinými drogami

Ambulantní léčba

  • ambulantní zdravotnická zařízení oboru psychiatrie

75

(447)**

-

ambulance oboru návykových nemocí (resp. psychiatrie), jejíž cílovou skupinou jsou především uživatelé alkoholu
a nelegálních drog

  • ambulantní (nezdravotnické) programy***

13

-

ambulantní adiktologické (sociální) služby, jejichž cílovou skupinou jsou především uživatelé nelegálních drog

Substituční léčba

  • NRLUD

63

-

substituční léčba formou ambulantní zdravotní služby různých odborností, jejichž cílovou skupinou jsou uživatelé opioidů, případně v kombinaci s dalšími látkami (polyvalentní uživatelé)

  • roční výkaz psychiatrů

55

-

  • roční výkaz praktických lékařů-

215

-

Poradenství a léčba ve věznicích

  • poradny drogové prevence

35

-

ambulantní adiktologické léčba a poradenství ve výkonu vazby a trestu vazby, a především pro uživatele nelegálních drog

  • substituční léčba

7

-

  • dobrovolná léčba

8

287

  • ochranná léčba++

4

131

  • bezdrogové zóny+++

34

1 888

  • programy NNO++++

26 (17)

-

Krizová centra

2

-

programy poskytující krizovou intervenci

Psychoterapeutické stacionáře+

8

363

stacionární programy (denní centra) především pro uživatele nelegálních drog

Speciální programy následné péče

44 (20)****

1 100
(230)*+

adiktologické programy, jejichž cílem je podpora a resocializace klientů po absolvování léčby, určené především pro uživatele nelegálních drog

Centra pro závislé na tabáku

42

-

ambulantní léčba závislosti na tabáku realizovaná především v rámci lůžkových zařízení oboru pneumologie nebo vnitřního lékařství

Pozn.: * Bez terénních programů. ** Počet ambulancí, které je možno považovat za specializované na adiktologii (počet všech ambulancí, které nahlásily v r. 2015 alespoň jednoho adiktologického pacienta). *** Programy podpořené v rámci dotačního řízení RVKPP v r. 2015 (z ambulantních programů ty, které nemají statut zdravotnického zařízení). **** Počet programů 35 poskytovatelů služeb následné péče v Registru poskytovatelů sociálních služeb MPSV, jejichž cílovou skupinu tvořily osoby ohrožené závislostí nebo závislé na návykových látkách (z toho počet programů s chráněným bydlením). + Údaj se vztahuje k r. 2013, neboť za r. 2014 a 2015 není k dispozici. ++ 4 oddělení ve 3 věznicích. +++ Z toho 31 bez a 3 s terapeutickým režimem s 1797, resp. 101 pacienty, ++++ Počet věznic, v nichž probíhá spolupráce s NNO (počet věznic s intenzivní spoluprací s NNO). *+ Odhad na základě extrapolace dat z 11 programů dotovaných RVKPP.

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky (2016h), Ústav zdravotnických informací a statistiky (2016d), Společnost pro léčbu závislosti na tabáku (2016), Generální ředitelství Vězeňské služby ČR (2016b), Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti (2016f)

V r. 2015 vykázala péči o uživatele drog 2 krizová centra. Za r. 2015 nejsou od ÚZIS k dispozici informace o činnosti denních stacionářů.

Na výskyt intenzivních uživatelů konopí v kontaktu se službami a jejich charakteristiky se zaměřila studie NMS z r. 2015 (Drbohlavová a Mravčík, 2016). Bylo provedeno on-line dotazníkové šetření mezi pracovníky adiktologických služeb a nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM) v ČR následované dvěma ohniskovými skupinami, a to v Praze a v Olomouci. Bylo osloveno celkem 336 programů, z toho 271 ze souboru Sčítání adiktologických služeb 2014 (271 adres) a 65 NZDM. On-line dotazník vyplnilo 68 programů (míra respondence 20 %), z nichž bylo analyzováno 57, mezi jejichž klienty byli rovněž uživatelé konopí (z nich bylo 8 terénních programů, 44 poradenských a léčebných ambulantních programů a 5 rezidenčních programů). Ohniskových skupin se zúčastnilo po 7 pracovnících s alespoň roční praxí v daném programu a zkušeností s prací s uživateli drog.

Průměrný podíl uživatelů konopných drog na celkovém počtu klientů v zařízeních v r. 2014 byl 11,8 %, maximální podíl byl 70 %. Vysoký absolutní počet klientů byl hlášen především z nízkoprahových programů a nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Nejčastěji přicházeli uživatelé konopí do služeb sami (78,9 % programů), dále byl kontakt zprostředkován především rodinou, příbuznými (49,1 %) a orgány sociálně-právní ochrany dětí (40,4 %).

Pouze 22,8 % pracovníků programů uvedlo, že služby, které poskytují uživatelům konopí, jsou organizačně odděleny od služeb poskytovaných jiným klientům. Specifické metody práce používá 38,6 % zařízení. Žádné zařízení neuvedlo používání nových informačních technologií a médií. Téměř pětina zařízení uvedla, že používá specifické poradenské či terapeutické přístupy (19,3 %), především šlo o přizpůsobení intervencí nízkému věku klientů. Desetina respondentů uvedla, že spolupracují s dalším zařízením při poskytování služeb uživatelům konopí. Jen 7,0 % zařízení má pro práci s touto klientelou vyhrazený čas, shodně 7,0 % má pro práci s uživateli konopí specializovaného pracovníka (Drbohlavová a Mravčík, 2016).

Pokud jde o bariéry a faktory podmiňující nízkou míru kontaktu uživatelů drog s pomáhajícími programy, většina respondentů (86,0 %) uvedla, že uživatelé konopí nemají zájem o intervence, protože nevnímají vlastní užívání konopí jako problém. Téměř polovina pracovníků (49,1 %) se domnívá, že uživatelé konopí nechtějí být spojováni s problémovými uživateli drog, kteří jsou klienty těchto zařízení. Za bariéru je považována rovněž nedostatečná personální kapacita služeb (33,3 %). Téměř tři čtvrtiny (73,7 %) uvedly, že se plánují uživatelům konopí věnovat v budoucnu a že by uvítaly spolupráci s dalším zařízením či odborníkem specializovaným na užívání konopí. Služby by rovněž ocenily jasnější koncepční vymezení práce s touto cílovou skupinou (Drbohlavová a Mravčík, 2016).

Horová Šímová (2015) se ve své diplomové práci věnovala příčinám drop-out fenoménu v léčbě závislostí formou 3 kazuistických prací. Sběr dat probíhal prostřednictvím polostrukturovaného hloubkového rozhovoru s uživateli návykových látek (či exusery), kteří se opakovaně potýkali s neúspěšnými léčebnými pokusy. Práce potvrdila, že léčbu spíše nedokončí problémovější klienti, přestože ji více potřebují. Faktory, které se podílejí na předčasných odchodech klientů z léčby, jsou vzájemně propojené a jsou jimi nedostatek motivace k léčbě, nízký věk, nezralost jedince, craving, vztahy s rodinou, existence neřešených témat v rodině, nedostatečná pozornost ze strany rodičů, vliv vrstevníků, partnerské vztahy, nedostatečný náhled na onemocnění, narušený hodnotový systém, nejasná odpovědnost a svoboda dospívajícího jedince, traumatizace v anamnéze. Práce upozorňuje na význam komplexního přístupu a potřebu zaměřit se na identifikaci možných rizikových faktorů drop-out fenoménu již při nástupu klienta do léčby.

Lutseva (2015) se ve své diplomové práci zaměřila na indikace a kontraindikace rodinné terapie či práce s rodinou při práci se závislým z pohledu klinických pracovníků. Metodami sběru dat byly individuální polostrukturovaný rozhovor a přímé pozorování. Výzkumný soubor byl sestaven metodou záměrného výběru v ambulantních zařízeních v Praze, soubor tvořilo 7 respondentů. Bylo zjištěno, že velkou roli při indikaci rodinné terapie hraje osobní postoj terapeuta a názor na význam rodinné terapie při práci se závislými klienty. Z pohledu respondentů rodinná terapie může být nejen vhodnou, užitečnou a prospěšnou metodou pro závislého i pro rodinu, ale v některých případech je nezbytnou součástí léčby. Indikace a kontraindikace rodinné terapie shrnuje tabulka 5 -31. Jako základní východisko při práci se závislými klienty metodou rodinné terapie je zdůrazňován systémový přístup.

tabulka 5-31: Seznam indikací a kontraindikací rodinné terapie při práci se závislými klienty z pohledu respondentů

Indikace

Kontraindikace

Závislost jako jev pro rodinnou terapii sám o sobě

Aktivní užívání či neschopnost abstinovat v ambulantních podmínkách

Existence rodiny a vztahových sítí s důležitými osobami

Neochota rodiny a závislého klienta spolupracovat a účastnit se rodinné terapie

Motivace klienta a rodiny pracovat na změně

Zneužívání, týrání, násilí v rodině

Abstinence nebo stabilizovaný stav

Zhoršování symptomu, problému závislého jedince ze strany rodiny

Nízký věk, u starších klientů za určitých okolností

Vzdálenost, nedosažitelnost rodiny

Fáze užívání drog - nejčastěji experimentování, škodlivé užívání. U aktuálního užívání nebo rozvinuté závislost schopnost spolupráce

Zatuhlé, rigidní komunikační vzorce v rodině - neschopnost rodinné terapie ovlivnit postoj rodiny

Osobní postoj a přesvědčení terapeuta

Podpora individuace klienta, problém se už tolik netýká rodinného systému

Zdroj: Lutseva (2015)

Síť nízkoprahových zařízení pro uživatele drog blíže popisuje kapitola Opatření zaměřená na zdravotní souvislosti a důsledky užívání drog (str. 205). Adiktologické služby ve věznicích popisuje kapitola Prevence a léčba užívání drog ve vězení (str. 256), služby následné péče kapitola Následná péče a sociální reintegrace (str. 233).

Substituční léčba

Do konce února 2015 byl v provozu původní Registr substituční léčby (NRULISL), v březnu byl spuštěn nový Národní registr léčby uživatelů drog (NRLUD), který integruje Registr žádostí o léčbu hygienické služby a Národní registr uživatelů lékařsky indikovaných substitučních látek (NRULISL). Po spuštění NRLUD do něj byly převedeny údaje z obou původních informačních systémů a tyto zanikly - blíže viz VZ 2014.

V r. 2015 nahlásilo do NRLUD pacienty v substituční léčbě celkem 63 zdravotnických zařízení (64 v r. 2014) a bylo evidováno celkem 2248 léčených osob (2314 v r. 2014). Jediným krajem bez aktivně hlásícího zařízení zůstává Pardubický kraj. Počet zařízení hlásících poskytování substituční léčby v r. 2015 podle krajů uvádí tabulka 5 -32.

tabulka 5-32: Počet zařízení poskytujících substituční léčbu a počet klientů hlášených do NRLUD v r. 2015

Kraj

Počet hlásících zařízení

Počet osob

Počet osob

Podle kraje zařízení

Podle kraje bydliště

Hl. m. Praha

19

1 322

898

Středočeský

8

134

400

Jihočeský

5

49

110

Plzeňský

2

38

54

Karlovarský

1

7

27

Ústecký

4

343

361

Liberecký

3

22

24

Královéhradecký

4

80

86

Pardubický

0

0

24

Vysočina

2

20

22

Jihomoravský

9

118

114

Olomoucký

1

42

35

Zlínský

2

5

10

Moravskoslezský

3

68

77

Cizinci

-

-

6

Celkem

63

2 248

2 248

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky (2016d)

Agregované údaje o pacientech v substituci jsou sledovány ve výkazu o činnosti oboru psychiatrie. Substituční léčbu v r. 2015 vykázalo celkem 55 psychiatrických ambulancí (v r. 2013 to bylo 59 ambulancí, za r. 2014 nejsou údaje k dispozici).

Roční výkazy praktických lékařů nejsou za r. 2014 ani 2015 k dispozici. V r. 2013 vykázalo substituční léčbu celkem 215 ordinací praktických lékařů. Také z průzkumu NMS z r. 2014 vyplývá, že v ČR bylo přibližně 220 praktických lékařů pro dospělé a 20 praktických lékařů pro děti a dorost, kteří poskytovali substituční léčbu preparáty na bázi buprenorfinu 1300, resp. 300 pacientům, dohromady tedy přibližně 1600 pacientům - blíže viz VZ 2014.

V ČR bylo v r. 2015 na trhu 5 přípravků pro substituční léčbu závislosti na opioidech:

  • metadon připravovaný jako magistraliter3 z dovážené generické substance dostupný ve specializovaných substitučních centrech (od r. 1997),

  • Subutex® obsahující účinnou látku buprenorfin (od r. 2000),

  • kompozitní přípravek Suboxone® s účinnými látkami buprenorfin a naloxon (od února 2008),

  • přípravek Buprenorphine Alkaloid® obsahující buprenorfin (od ledna 2011),

  • přípravek Ravata® obsahující buprenorfin (od června 2011).

K dalším přípravkům, které byly či jsou registrovány v ČR, ale nebyly uvedeny na trh nebo se již neobchodují, viz podrobněji VZ 2013.

V r. 2015 bylo do ČR dovezeno 16,4 kg čisté metadonové substance4 (spotřebováno bylo 19,3 kg) a distribuováno bylo necelých 3,4 kg buprenorfinu v přípravcích Buprenorphine Alkaloid®, Ravata®, Suboxone® a Subutex®, každý z nich v balení po 7 sublingválních tabletách a ve dvou různých silách 2 mg a 8 mg v jedné tabletě (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2015) - tabulka 5 -33. Rovněž v r. 2015 byla spotřeba substitučních preparátů v ČR nižší než v l. 2011-2012 - tento pokles lze hodnotit spíše negativně vzhledem k dlouhodobě stabilnímu (a v r. 2015 meziročně vyššímu) odhadovanému počtu problémových uživatelů opioidů (blíže viz Problémové užívání drog, str. 119).

Od uvedení kompozitního přípravku Suboxone® na český trh v r. 2008 dochází postupně k nárůstu jeho spotřeby na vrub přípravků obsahujících pouze buprenorfin a v r. 2015 spotřebované množství buprenorfinu v kombinovaném přípravku poprvé přesáhlo množství buprenorfinu v monopřípravcích - graf 5 -105. Nejužívanějším přípravkem s obsahem buprenorfinu je Suboxone®. Hlavní příčinou tohoto trendu může být kromě vědomé preference ze strany lékařů z veřejnozdravotních důvodů také cena přípravku - Suboxone® je výrazně levnější než monopreparáty buprenorfinu, a pacienti tak mohou dávat přednost levnějšímu Suboxone®. To s sebou přináší i zřejmé veřejnozdravotní výhody, neboť míra injekčního zneužívání kombinovaného přípravku je ve srovnání s monopreparáty nižší.

tabulka 5-33: Dovezené (metadon) a distribuované (buprenorfin) množství substitučních látek v l. 1999-2015

Rok

Metadon - dovoz (kg)

Buprenorfin - distribuce (g)

1999

13,5

-

2000

11,7

23,5

2001

-

86,2

2002

-

509,8

2003

8,1

1 309,4

2004

11,3

2 221,9

2005

5,7

2 957,3

2006

12,2

3 414,3

2007

10,8

3 315,0

2008

12,6

3 594,5

2009

15,4

3 517,0

2010

22,5

3 308,0

2011

24,3

3 446,8

2012

18,0

4 075,1

2013

17,9

3 460,7

2014

16,3

3 256,3

2015

16,4

3 384,8

Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví ČR (2016)

graf 5-105: Množství buprenorfinu distribuované v přípravcích obsahujících pouze buprenorfin a v kompozitním přípravku v kombinaci s naloxonem v l. 2008-2015, v gramech

Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví ČR (2016)

Substituční přípravky jsou v ČR léčebně podávány výhradně orální formou a může je předepsat jakýkoliv lékař bez ohledu na specializaci. Centrální nákup metadonové substance je hrazen z dotace MZ. Od r. 2010 je preparát Suboxone® 8 mg jako jediný hromadně vyráběný substituční preparát hrazen ze zdravotního pojištění - blíže viz VZ 2010. Maximální cena Suboxone® v balení 7 tablet po 8 mg buprenorfinu pro výrobce nebo dovozce při uvádění na trh je aktuálně SÚKL stanovena na 309,94 Kč, přičemž orientační maloobchodní cena pro pacienta v lékárně je 459 Kč.5

Problémem zůstává úhrada substitučních léků ze zdravotního pojištění. Plnou úhradu má přiznánu pouze Suboxone®, ale její podmínky jsou natolik restriktivní, že k úhradě prakticky nedochází. Většina pacientů užívajících buprenorfinové preparáty (přes 3 tis. osob) je tak odkázána na nákup léků v plné ceně, což představuje výdaje v řádu tisíců Kč měsíčně z vlastních prostředků - blíže viz VZ 2014. Tento faktor je jedním z motorů černého trhu s buprenorfinem.

V lednu a dubnu 2016 proběhly dva kulaté stoly v Poslanecké sněmovně organizované Stálou komisí pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny. Zabývaly se otázkou dostupnosti substituční léčby v ČR, únikem substitučních léků (buprenorfinu) na černý trh a upozornily rovněž na špatnou finanční dostupnost buprenorfinových preparátů v ČR.6 Na kulaté stoly navázala 2 jednání resortní pracovní skupiny pro závislosti MZ a další jednání na půdě Poslanecké sněmovny, která se v únoru a dubnu 2016 zabývala otázkou substituční léčby a její dostupnosti. Mimo jiné byl připraven návrh novely zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, a zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, který řešil otázku vybavení pacienta přípravky k domácímu užití (tzv. take-home dávky), neboť výše uvedené zákony ji na rozdíl od Standardu substituční léčby (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2008) neumožňovaly. SNN ČLS JEP v červnu 2016 připravila aktualizaci Standardu substituční léčby, která zejména reaguje na změnu terminologie a zákonného rámce, ale také upravuje rozsah dávkování přípravků s obsahem buprenorfinu (4-32 mg denně), postup při vstupním vyšetření nebo nastavení optimální dávky.

Katedra všeobecného lékařství Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v l. 2011-2012 realizovala dotazníkovou studii zaměřenou na zkušenosti s péčí o závislé osoby a s poskytováním opiátové substituční léčby mezi lékaři akreditovaných školicích pracovišť oboru všeobecný praktický lékař (Štolfa a Kožoušková, 2015). Rozesláno bylo 195 a vráceno 133 vyplněných dotazníků (68,2 %). Zkušenosti s poskytováním substituční léčby uvedlo 8 % respondentů, z nich 64 % uvedlo negativní nebo spíše negativní zkušenost. Jako důvody pro neposkytování substituce byly nejčastěji uvedeny absence poptávky ze strany pacientů (47 %), přítomnost specializovaného centra v okolí (19 %) a nedostatek erudice a informací (15 %). Poměrně malá část (10 %) se domnívala, že substituce nepatří do ordinací praktických lékařů. Regionální rozložení praxí, které mají zkušenost se substituční terapií, odpovídá regionálnímu rozložení problémového užívání opioidů - šlo především o lékaře ve středních Čechách, Praze a v krajích Ústeckém a Libereckém. Ukázalo se, že vysoký podíl lékařů poskytuje substituční léčbu sporadicky nebo že výjimečně v akutních situacích předepíší substituční preparát. Jako problém vidí praktičtí lékaři dostupnost specializovaných substitučních center nebo adiktologických ambulancí vůbec, neboť pacienty nemají kam referovat.

Substituční léčba závislosti na metamfetaminu není v ČR standardně dostupná, není v běhu ani žádná klinická studie v této oblasti. Na konci r. 2013 byla provedena dotazníková studie, která zmapovala zájem aktivních uživatelů metamfetaminu o případnou substituční léčbu závislosti na metamfetaminu a o účast na klinické studii, která by se substituční léčbou závislosti na metamfetaminu zabývala. Výzkumný soubor tvořilo 130 aktivních uživatelů metamfetaminu - klientů nízkoprahových služeb pro uživatele drog působících na území hl. m. Prahy (kontaktních center a terénních programů organizací Drop In, SANANIM a Progressive), z toho bylo 99 mužů a 31 žen. Zájem o substituční léčbu projevilo 40 % dotázaných aktivních uživatelů pervitinu. Ochotu účastnit se studie efektivity substituční léčby uvedlo 76 % dotázaných. Menší zájem o substituční léčbu i o účast ve studii projevovali častěji respondenti z některé z národnostních menšin a také respondenti se stálým zaměstnáním a s vyšším měsíčním příjmem. Ukázalo se, že pro významnou část českých uživatelů pervitinu by substituční léčba byla atraktivním typem léčby (Nezdarová a Gabrhelík, 2016).


TOPlist