Úvod

Kriminalitu v souvislosti s hazardním hraním lze rozdělit na kriminalitu primární a sekundární. Nelegální hazard a další kriminalita přímo spojená s provozováním hazardních her, jako je porušování loterijního zákona, je označována jako kriminalita primárně související s hraním hazardních her.1

Kriminalita sekundárně související s hraním hazardních her zahrnuje trestné činy spáchané hráči v důsledku hraní hazardních her, trestné činy spáchané za účelem získání prostředků a trestné činy, které významně souvisejí s touhou, potřebami či nutkáním k hráčství (Crofts, 2003). Nelegální hazard bývá sekundárně spojen rovněž se systémovou kriminalitou včetně lichvářství, ale i další kriminalitou, jako je pašování lidí, zbraní, drog nebo organizování prostituce apod. Také organizovaný hazard může být spojen s ekonomickou kriminalitou typu praní špinavých peněz nebo korupce (Ferentzy a Turner, 2009).

Tzv. sestupná spirála problémového hraní může pro hráče vést ke značným finančním problémům a problémům se zákonem. Spolu s rostoucími finančními nároky a nezaplacenými účty se zvyšuje tlak na hráče, aby si opatřili prostředky nezodpovědnými, či dokonce nelegálními způsoby. Několik kreditních karet vyčerpaných na maximum, úvěry u bankovních i nebankovních společností, půjčky od rodiny, přátel a známých - to všechno je využíváno k pokračování v hráčské kariéře. Hráči pak mohou přejít k falšování šeků, krádežím a zpronevěře finančních prostředků od zaměstnavatele. I když existují pochybnosti o kauzalitě mezi hazardními příležitostmi a kriminalitou v komunitě, je dobře zdokumentované, že problémové hráčství je spojeno s řadou negativních důsledků včetně páchání trestných činů. Hráči dohánějící ztráty se běžně uchylují k nenásilným trestným činům, jako jsou krádež či zpronevěra (Roznerová a Mravčík, 2015, Heckelmoser, 2013, Gregorová, 2014, Nower a Blaszczynski, 2014).

Národní studie hazardního hraní v r. 1999 v USA zjistila, že 32 % patologických a 36 % problémových hráčů bylo zatčeno v porovnání s 11 % hráčů v nízkém riziku a 4,5 % těch, kteří nehrají (Council, 1999). Studie českých patologických hráčů v léčbě z r. 2013 (Mravčík et al., 2015a) ukázala, že třetina patologických hráčů se v důsledku hraní dopustila krádeže, 23 % zpronevěry a 8 % loupeže. Výsledky obdobné studie z r. 2015 jsou uvedeny dále.

Souvislost mezi problémovým hraním a pácháním kriminality je patrná také v míře problémového hraní a prevalencí hazardního hraní mezi vězni v ČR. Zkušenosti vězňů s hraním hazardních her jsou ve srovnání s obecnou populací nadprůměrné, zejména se to týká technických her. V Dotazníkové studii užívání návykových látek mezi vězni ve výkonu trestu odnětí svobody provedené v ČR v r. 2014 uvedlo hraní hazardních her v posledních 30 dnech před nástupem trestu 23,6 % vězňů, 19 % hrálo technické hry (v obecné populaci ve věku 15-34 let to je kolem 3 % - viz blíže kapitolu Míra a vzorce hazardního hraní v obecné populaci, str. 72). Podle výsledků škály Lie/bet zařazené do dotazníku spadalo někdy v životě 32 % vězňů do kategorie rizika problémového hráčství (alespoň 1 bod v Lie/bet), v tom 18 % do vysokého rizika (2 body v Lie/bet), což je řádově 10krát více než v obecné populaci. Krádeže se kvůli hraní hazardních her nebo splacení dluhu ze hry někdy dopustilo 14 % vězňů ve výkonu trestu odnětí svobody (Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti a Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, 2015) - blíže viz VZ 2014.

 


TOPlist