Svépomocné skupiny

Trantina (2016b) charakterizoval svépomocné skupiny pro patologické hráče v ČR jako fungující převážně na principech spolku Anonymních Gamblerů (Gamblers Anonymous)1, upozornil však, že prvek spirituality se v prostředí převážně ateistické společnosti, jakou je ČR, příliš neosvědčuje, dokonce může pro hráče znamenat překážku v účasti. Svépomocné aktivity v ČR jsou určeny primárně pro patologické hráče, aktivita specializovaná na pomoc blízkým, jako je např. americký spolek Gam-Anon,2 v ČR neexistuje.

První skupina Anonymních hráčů v ČR byla založena v r. 1994, první spolek v ČR bez intervence psychiatrických léčeben, Anonymních Alkoholiků či jiných podpůrných institucí vznikl v Brně v r. 2008.3 V současnosti jsou aktivní 3 svépomocné skupiny Anonymních gamblerů Česko (AG), 2 v Praze a 1 v Brně, jež jako jediná organizuje setkání i pro osoby, které jsou nějakým způsobem postiženy patologickým hráčstvím svého blízkého. Je zřejmé, že dostupnost svépomocných programů pro patologické hráče je v ČR nízká (Trantina, 2016b).

Účastníkům skupin AG je doporučována úplná abstinence od všech druhů hazardních her i od alkoholu a dalších návykových látek. Svépomocné programy jsou vhodné při doléčování. Pravidelná účast na programech zlepšuje výsledky odborné léčby patologického hráčství, pomáhá předcházet relapsu a zvyšuje šanci zastavit recidivu.

Trantina (2016b) v rámci svého výzkumu sledoval dva typy skupin AG - v jednom typu skupin byli zastoupeni současní pacienti v ústavní léčbě, ve druhém typu se pacienti v ústavní léčbě nevyskytovali - a popsal nejčastější témata, o nichž účastníci setkání AG hovoří. Ve smíšených skupinách s pacienty v ústavní léčbě byla nejčastější následující témata:

  • obnovení narušených sociálních vztahů,

  • řešení zadluženosti,

  • způsob informování svého okolí o pobytu v psychiatrické léčebně,

  • praktické kroky při zvládání abstinence od hazardní hry včetně rizika sníženého sebeovládání při konzumaci alkoholu,

  • efektivita léčby.

Nejčastějšími tématy ve skupinách bez pacientů v ústavní léčbě byly:

  • bažení,

  • zkušenosti s prevencí relapsu a zastavení recidivy,

  • objevování krás života bez hazardní hry,

  • úprava sociálních a pracovních vztahů,

  • život s minimální hotovostí,

  • řešení exekucí a osobní bankrot,

  • změna životního stylu.

Účastníci skupin AG byli obvykle v různé fázi léčby, příklad struktury jedné z nich ukazuje tabulka 8-4:

tabulka 8-4: Složení skupiny AG v Praze-Bohnicích v r. 2014

Typ účastníků AG

Počet

Podíl (%)

Pacienti pobytové režimové odvykací léčby

22

55,0

Abstinující od hazardní hry

 

 

  • do 1 roku

9

22,5

  • 1-2 roky

4

10,0

  • déle než 4 roky

3

7,5

Poprvé na skupině

2

5,0

Celkem

40

100,0

Zdroj: Trantina (2016b)

 


TOPlist