Úvod

Hazardní hraní je spojeno s celou řadou sociálních dopadů. Pro hráče jsou nejzávažnější finanční a časové dopady, které při nadměrném hraní mohou vést k vysokému zadlužení a nabourání běžného života, rodinných a jiných společenských vztahů v důsledku ztráty vysokých finančních částek a času ztraceného hazardním hraním.

Potvrzuje se typické schéma finančních ztrát a zadlužení u patologických hráčů. Ztrátu osobních finančních prostředků a úspor následuje ztráta rodinných financí a majetku. Patologičtí hráči si půjčují prostřednictvím bankovního i nebankovního sektoru, v krajním případě páchají trestnou činnost (Mravčík et al., 2014) - viz také kapitolu Kriminalita v souvislosti s hazardními hrami, str. 103.

Williams et al. (2011) zpracovali přehled studií zabývajících se sociálními a ekonomickými dopady hazardního hraní a shrnuli, že mezi sociální dopady hraní se řadí především kriminalita, prohlubování sociální nerovnosti, dopady na zaměstnanost, proměna trávení volného času a kvality života.

Výzkumy potvrzují, že nízkopříjmové skupiny utrácejí proporčně větší část svých příjmů za hazardní hraní než skupiny vysokopříjmové a skupiny se středními příjmy. Hazardní hraní je ekonomicky regresivní, funguje jako jakási forma „regresivního zdanění“ (Williams et al., 2011). Jedním ze sociálních dopadů hazardního hraní je prohlubování nerovnosti mezi bohatými a chudými skupinami obyvatel (Abdel-Ghany a Sharpe, 2001, Beckert a Lutter, 2009).

Řada studií poukazuje na to, že chudí lidé častěji hrají problémově. Hazardní hraní má tendenci se koncentrovat v chudších, ekonomicky znevýhodněných lokalitách. Studie provedená v USA na základě telefonického dotazování 5000 respondentů zjistila, že chudé lokality mají vyšší míru problémového hráčství (Barnes et al., 2013). Studie zaměřená na sociální souvislosti hazardního hraní v Anglii ukázala, že v nejchudších oblastech bylo prosázeno relativně dvakrát více peněz než v nejbohatších oblastech.1

Zvýšenou míru hraní mezi sociálně znevýhodněnými osobami potvrzují údaje z Příbrami. Odbor nepojistných sociálních dávek (NSD) příbramského úřadu práce prováděl v r. 2015 spolu s Policií ČR kontroly provozoven s technickými hrami. Tyto kontroly byly zaměřeny na zjištění, zda hrají v hernách osoby pobírající dávky v hmotné nouzi. Podle odboru NSD bylo v průběhu celkem 6 kontrolních dnů prověřeno 71 provozoven. Z 86 kontrolovaných osob bylo 23 osob (27 %) příjemci dávek v hmotné nouzi.2 Podle MPSV činil v r. 2015 počet příjemců základní dávky v hmotné nouzi (příspěvku na živobytí) a společně s nimi posuzovaných osob přibližně 338 tis. - tj. přibližně 4 % dospělé populace ČR. To nasvědčuje tomu, že příjemci dávek v hmotné nouzi jsou mezi hráči technických her nadměrně zastoupeni.

Problematiku oddlužení řeší obecně zejména zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Ministerstvo spravedlnosti (MS) připravilo v r. 2015 návrh změny tohoto zákona, která byla 19. 4. 2016 schválena vládou a předložena Poslanecké sněmovně.3 Návrh zákona nově upravuje regulaci trhu se službami souvisejícími s institutem oddlužení. Na tomto trhu se podle MS pohybovala řada komerčních subjektů - tzv. oddlužovacích společností. Vzhledem k tomu, že tento trh byl neregulovaný a netransparentní, existovalo zde vysoké riziko poškození příjemce služby v důsledku nekvalitně zpracovaných návrhů na povolení oddlužení. Za často nekvalitně poskytnuté služby si subjekty účtují 5-50 tis. Kč. Řada dlužníků se v důsledku nedostatečné informovanosti zadluží před zahájením insolvenčního řízení ještě více, protože si musí na tyto služby brát úvěr. Některé subjekty si poté dokonce přihlašují do insolvenčního řízení své pohledávky za poskytnuté služby. Existují i subjekty, které tyto služby poskytují bez odpovídajícího vzdělání či živnostenského oprávnění. V novele zákona by podle MS měly být zpřísněny podmínky poskytování poradenství v oblasti oddlužení tak, aby byly tyto placené služby poskytovány pouze kvalifikovanými osobami - insolvenčním správcem, advokátem, notářem, případně akreditovanými neziskovými organizacemi. Nová právní úprava by měla rovněž umožnit MS vykonávat nad těmito subjekty dohled, MS bude mít rovněž možnost odebrat akreditaci v případě nesplnění podmínek. Novela by měla být účinná od 1. 7. 2016.4

V současnosti je diskutována příprava další novely insolvenčního zákona, která by měla zmírnit podmínky pro oddlužení. Možnou součástí této případné novely by mohlo být to, že by o tzv. osobní bankrot nemuseli žádat sami dlužníci a nečekalo by se tedy na poslání jejich návrhu na insolvenční řízení. Mnohačetné exekuce jednotlivých dlužníků by se slučovaly pod jednoho exekutora. Ten by v případě dosažení určitého počtu exekucí nebo v případě, kdy kromě nezabavitelného minima již není co exekučně postihnout, podával návrh sám. Rovněž by mohla být zrušena minimální hranice, podle které musí v současnosti dlužník do 5 let splatit 30 % z objemu svých dluhů. Argumentem pro tuto úpravu je to, že dlužníci nejsou schopni své dluhy splatit a neustále jim narůstají právní náklady a poplatky. Nesplatitelnost dluhu pak dlužníky vytlačuje do šedé ekonomiky.

 


TOPlist