Aplikace práva

Při výkladu pojmu „množství větší než malé" u OPL a přípravků je obsahujících a jedů je v praxi využíváno stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR (NS ČR) ze dne 13. 3. 20141 - viz také VZ 2013.

V souvislosti s projednáváním kauz provozovatelů growshopů, kteří byli po hromadném zásahu policie trestně stíhání pro spáchání různých drogových trestných činů, dospěly soudy k rozhodnutí, že se jednalo o trestný čin šíření toxikomanie dle § 287 TZ. NS ČR se tak opakovaně vyjadřoval k výkladu skutkové podstaty šíření toxikomanie. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 15. 10. 20142 se o šíření toxikomanie podle § 287, odst. 1 a odst. 2 písm. c) TZ „jedná také tehdy, když pachatel v rámci své podnikatelské činnosti nabízí takový sortiment zboží, který je uspořádán tak, že zákazník si může bez obtíží vytvořit představu o výrobě jiné návykové látky než alkoholu. Okolnost, že pachatel zboží opatřil informací o protiprávnosti výroby návykových látek, nemá pro vznik trestní odpovědnosti za citovaný přečin žádný význam".

V jiném rozhodnutí ze dne 12. 11. 20143 se NS ČR též vyjádřil ke znaku „podněcování" ve skutkové podstatě trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 TZ, když konstatoval, že z hlediska naplnění tohoto znaku „se nevyžaduje, aby pachatel prodával návykové látky, ale postačí, že je veřejně prezentuje. Podněcováním ve smyslu citovaného trestného činu je taková činnost, která je ve svém souhrnu způsobilá ovlivnit rozhodnutí jiných osob zneužít jiné návykové látky než alkohol".

NS ČR se opětovně zabýval otázkou prokazování existence stavu vylučujícího způsobilost, kterou si pachatel přivodil požitím návykové látky v souvislosti s výkonem zaměstnání nebo jiné činnosti, při níž může ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. V rozhodnutí ze dne 18. 3. 20154 NS ČR připomněl, že „pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost".

V oblasti rodinného práva se začaly v praxi postupně projevovat nezamýšlené dopady novelizace zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí,5 která s účinností od 1. 1. 2013 zavedla kromě dalších změn institut pěstounské péče na přechodnou dobu a vytvořila podmínky pro profesionalizaci pěstounské péče jako takové. V průběhu let 2013 až 2014 tak došlo k navýšení počtu profesionálních pěstounů, což umožnilo, aby děti matek - uživatelek návykových látek byly výrazně častěji umísťovány krátce po porodu do pěstounské nebo dočasné pěstounské péče, nikoli tedy již do ústavní péče, jak tomu bylo před novelou. Mimo pozitivních dopadů zejména na raný vývoj dítěte však tato změna významně komplikuje kvalifikovanou motivaci matek k léčbě či jejich udržení v ní, neboť navázání spolupráce s pěstounskou rodinou s cílem udržet vztah biologického rodiče s dítětem je oboustranně komplikovaný a časově náročný proces a jeho nezvládnutí může ohrozit či vyloučit návrat dítěte do biologické rodiny.6


TOPlist