Legislativní rámec, strategie a politiky v oblasti prevence

Vláda v lednu 2014 projednala1 dokument Zdraví 2020 - Národní strategie ochrany
a podpory zdraví a prevence nemocí2. Následně v březnu 20414 byl dokument vzat na vědomí
i Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR3. Hlavním cílem strategie je stabilizace systému prevence nemocí a ochrany a podpory zdraví a nastartování účinných a dlouhodobě udržitelných mechanismů ke zlepšení zdravotního stavu populace. Mezi prioritami strategie je podpora tělesné aktivity a zdravé výživy, zvyšování znalostí obyvatelstva o zdraví, snižování zdravotně rizikového chování a nerovností ve zdraví a zvyšování úrovně sekundární prevence vč. screeningových programů. V r. 2015 má být strategie rozpracována do akčních plánů pro jednotlivé oblasti, které se mimo jiné stanou podkladem pro uplatnění nároků ČR na využití evropských strukturálních
a investičních fondů nebo např. z Třetího víceletého programu v oblasti zdraví na období
2014-20204. Mezi implementačními dokumenty, které by měly rozpracovávat strategii Zdraví 2020, jsou uvedeny i akční plány a mezirezortní strategické dokumenty pro oblast kontroly tabáku a omezování škod působených alkoholem. Implementační dokumenty by se měly zaměřit na tvorbu mezirezortních nástrojů navazujících na cíl č. 12 Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví pro všechny v 21. století (Zdraví 21). Měly by být v souladu s Národní strategií protidrogové politiky na období 2010-2018 a jejími akčními plány a dalšími národními a mezinárodními dokumenty zaměřenými na tato témata (v případě tabáku bude zohledněna zejména Rámcová úmluva WHO o kontrole tabáku).

V květnu 2014 schválila vláda5 Koncepci podpory mládeže na období 2014-2020, která určuje strategické cíle státní politiky ve vztahu k mládeži a stanovuje cíle a opatření také v oblastech rizikového chování, fyzického a duševní zdraví včetně oblasti návykového chování a závislostí. Primárními cílovými skupinami koncepce jsou mládež a mladí dospělí.

Základními dokumenty v oblasti školské prevence jsou Národní strategie primární prevence rizikového chování na období 2013-20186 a Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže7. Hlavním cílem strategie je prostřednictvím efektivního systému prevence, fungujícího na základě komplexního působení všech na sebe vzájemně navazujících subjektů, minimalizovat vznik a snížit míru rizikového chování u dětí a mládeže.

Novým nástrojem pro efektivnější řízení a koordinaci preventivních aktivit v jednotlivých regionech jsou tzv. krajské plány prevence vytvořené na základě Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže, které kraje zpracovávaly poprvé v r. 2012. Tyto strategické plány vycházejí z jednotné struktury, která obsahuje východiska plánu prevence včetně demografických charakteristik regionu a samotnou strategii prevence včetně hlavních priorit, sítě služeb a koordinace preventivních aktivit. Její součástí je rovněž financování preventivních aktivit a přehled poskytnutých dotací v kraji. Plány obsahují také SWOT analýzu, na jejíž tvorbě se v některých krajích podílely pracovní týmy složené např. ze zástupců pedagogicko-psychologických poraden, škol, školských zařízení, dětských domovů, obcí a neziskového sektoru.

Mezi pozitiva, která z analýz krajských plánů prevence vyplývají, patří především zlepšující se ochota ke spolupráci klíčových osob vykonávajících nebo koordinujících preventivní aktivity a rozvíjející se metodické vedení (školní metodik prevence, okresní metodik prevence v pedagogicko-psychologických poradnách a krajský školský koordinátor prevence), koordinace aktivit a síťování s neziskovým sektorem. Dále je to plánování na krajské úrovni a zavedení strategických prvků, např. vytváření koncepčních materiálů, vznik krajského centra primární prevence v některých krajích, podpora specifické primární prevence a dotační program. V některých krajích se daří pravidelně monitorovat rizikové chování. V některých krajských plánech je pozitivně hodnocena spolupráce
v rámci systému prevence a stabilita dotačního systému MŠMT. Na úrovni škol jsou jako přínos hodnoceny minimální preventivní programy a školská poradenská pracoviště. Z několika krajských plánů vyplývá pozitivní ohlas na existenci standardů primární prevence rizikového chování ve školství, na systém certifikace preventivních programů a na postupné posilování legislativního rámce prevence. Jako pozitivní je v některých krajích vnímána stabilizovaná síť NNO, které se prevencí rizikového chování zabývají.

Z negativ ohrožujících systém prevence rizikového chování je uváděn především systém přerozdělování dotací, nedostatečné čerpání dotací z EU a centralizace financí na prevenci na MŠMT. Dalším úskalím je váznoucí komunikace a koordinace, zejména na národní, ale v některých případech také na krajské úrovni. Rovněž negativem a potenciální hrozbou je omezené využívání závěrů výzkumných studií a neinformovanost osob na klíčových pozicích ve státní správě
o problematice primární prevence stejně jako formální přístup České školní inspekce k problematice prevence rizikového chování.

Potenciální hrozbou pro vývoj prevence rizikového chování je nedostatečná kapacita a postoj klíčových pracovníků školy k zajištění prevence rizikového chování. Jedná se především o školního metodika prevence a ředitele škol. V některých krajích je negativně hodnocena kumulace funkcí školního metodika prevence a běžné pedagogické činnosti. Dále je v některých krajích kritizován formální přístup vedení škol k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků a malá podpora prevence rizikového chování, jejíž příčinou může být i nízká informovanost vedení školy. Přes přesycenost vzdělávacími aktivitami různých evropských projektů se projevuje nedostatečná erudice v prevenci (zejména třídních učitelů) a absence supervize v oblasti prevence. Praxe se v některých krajích potýká s nedostatkem kvalitních a dlouhodobých preventivních programů, na jejichž realizaci beztak není dostatek prostoru. Nevyhovující je rovněž hodnocení těchto programů a jako problematické je vnímáno zjišťování jejich efektivity, a to i ekonomické. Do některých škol stále vstupují organizace, které nejsou považovány za kvalitní, programy jsou často duplicitní a některé cílové skupiny jsou preventivními aktivitami přehlceny. Naopak chybí preventivní programy zaměřující se na rodiny a celková informovanost veřejnosti o smyslu prevence je nízká.

V r. 2013 byl pro zajištění kvality primárně-preventivních aktivit obnoven certifikační proces programů prevence rizikového chování, který je založen na Standardech odborné způsobilosti poskytovatelů školské primární prevence (Pavlas Martanová, 2012c) a dále na dokumentech Certifikační řád a metodika místního šetření (Pavlas Martanová, 2012a) a Manuál certifikátora (Pavlas Martanová, 2012b) - blíže viz VZ 2012. Z pověření MŠMT bylo v červnu 2013 Národním ústavem pro vzdělávání otevřeno Pracoviště pro certifikace, které celý systém udělování certifikací koordinuje. Celkově bylo k červnu 2014 provedeno 36 místních šetření. Hodnoceno bylo 66 programů všeobecné, selektivní i indikované prevence rizikového chování, z nichž 10 nebyla certifikace udělena.8

Během r. 2013 proběhlo několik pracovních setkání zástupců různých cílových skupin zabývajících se primárně preventivními aktivitami (školní metodici prevence, pracovníci pedagogicko-
-psychologických poraden, školní psychologové atp.) s cílem osvojit si některé nové preventivní metodiky (např. Unplugged, Kočičí zahrada, Unplugged pro rodiče) a také diskutovat a navrhovat možnosti jejich implementace9. Detailní informace o metodikách a metodických publikacích jsou uvedeny ve VZ 2012.

V r. 2013 bylo v rámci dotačních programů MŠMT na aktivity v oblasti prevence rizikového chování a prevence kriminality vyčleněno 18,5 mil. Kč, z toho 10,4 mil. Kč tvořily výdaje z rozpočtu na protidrogovou politiku - blíže viz kapitolu Výdaje z veřejných rozpočtů (str. 28).

RVKPP podpořila v dotačním řízení na r. 2013 celkem 5 preventivních projektů v celkové výši 1588 tis. Kč, což představovalo 22,8 % jejich celkových nákladů. Všechny se v průběhu r. 2013 věnovaly všeobecné, selektivní i indikované prevenci, tři realizovaly také informační a vzdělávací aktivity. V rámci všeobecné a selektivní prevence programy realizovaly blokové přednášky, interaktivní semináře a osobní konzultace. Nejčastěji využívanými službami v programech indikované primární prevence bylo telefonické a internetové poradenství.

 


TOPlist