Organizace a zajištění služeb pro uživatele drog

 

Podle Koncepce sítě specializovaných adiktologických služeb v ČR (Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP et al., 2013) se za specializovanou adiktologickou péči považuje diferencovaně poskytovaná péče pacientům/klientům s adiktologickými poruchami v ambulancích, stacionářích či lůžkových (pobytových) službách. Specializovaná adiktologická péče je poskytována uživatelům všech typů psychoaktivních látek, patologickým hráčům a lidem trpícím obdobnými poruchami. Poskytují ji pracovníci různých odborností - adiktologové, lékaři, zdravotní sestry, psychologové, sociální pracovníci, pedagogové aj. Je poskytována ve službách registrovaných veskrze jako zdravotní a/nebo sociální. Z formálního hlediska je specializovaná adiktologická péče vymezena prostřednictvím standardů odborné způsobilosti, které se ověřují v tzv. certifikačním systému RVKPP (viz dále).

Adiktologická péče zahrnuje různé procedury a výkony, které se často slučují do skupin jako programy. V rámci adiktologické služby se tak vytvářejí menší celky s různými dílčími cíli, které slouží různým cílovým skupinám. Služby adiktologické péče zahrnují různé formy intervencí - komplexní diagnostiku, individuální a skupinovou psychoterapii, farmakoterapii, socioterapii, sociální práci, rodinnou terapii, poradenství a edukaci příbuzných a osob blízkých a další léčebné metody podle specifických potřeb pacientů/klientů. Dlouhodobá komplexní péče je významná pro minimalizaci epizod relapsu a jejich nepříznivých zdravotních a sociálních důsledků.

Stávající síť adiktologických služeb pokrývá celé spektrum problémů spojených s užíváním návykových látek, avšak je nedostatečně koordinována a vyvažována, díky čemuž jsou některé oblasti nastaveny disproporčně, někdy nejsou dostatečně zajištěny návaznosti a současně některé segmenty péče buďto vůbec neexistují, nebo trpí hlubokým podfinancováním a postupně zanikají nebo se nerozvíjí žádoucím směrem. Léčebné a poradenské služby uživatelům alkoholu, tabáku, jiných psychoaktivních látek a patologickým hráčům jsou dnes poskytovány v zásadě třemi oddělenými systémy a sítěmi služeb - adiktologickými službami zdravotními, nezdravotními (převážně sociálními), z nichž obě mají formu ambulantní i rezidenční, a programy odvykání kouření, které mají ambulantní charakter.

Jádro adiktologické péče v ČR tvoří přibližně 250 programů. Sčítání adiktologických služeb v r. 2012 se zúčastnilo 254 zařízení různých typů, nejčastěji se statutem zdravotnického zařízení a sociální služby. Více než polovina zařízení se v šetření identifikovala jako adiktologická služba, tj. specializovaná péče o osoby s problémy s návykovými látkami nebo závislostními poruchami,
u které se předpokládá mezioborový charakter. Významná část služeb (zejména se statutem sociální služby) byla poskytována nestátním sektorem, u zdravotních služeb byla zařízení provozována především fyzickými osobami (ambulance) a příspěvkovými organizacemi (lůžková péče). Zdravotnická zařízení nabízela převážně ambulantní a lůžkovou péči, zařízení sociálních služeb nízkoprahové služby a ambulantní péči. Celkem 204 (80 %) programů mělo jen ambulantní nebo terénní charakter, 50 (20 %) mělo rezidenční složku. Téměř polovina zařízení měla platnou certifikaci odborné způsobilosti RVKPP (viz dále) a 41 % zařízení mělo registraci sociální služby. V zařízeních lůžkové péče bylo pro léčbu poruch způsobených užíváním návykových látek vyčleněno 1505 lůžek, kapacita ambulantních služeb byla ve sledovaný den 3818 klientů. V zařízeních v den sčítání, tj. 20. června 2012, pracovalo 2303 pracovníků na hlavní pracovní poměr (v přepočtu na úvazky
2111,3), na dohodu o provedení práce pracovalo 171 pracovníků. Nejčastější cílovou skupinou byli uživatelé nelegálních drog - uvedlo ji 226 (89 %) zařízení, 191 (75 %) zařízení uvedlo jako svou cílovou skupinu uživatele psychoaktivních léků, 167 (66 %) uživatele alkoholu, 143 (56 %) patologické hráče, 54 (21 %) uživatele tabáku.

Ambulantní adiktologické služby jsou v současné praxi poskytovány především nízkoprahovými programy a zdravotnickými ambulantními službami. Většina těchto programů je registrována jako sociální služba (některé z nich mají registraci také jako zdravotní služba) a specializují se především na práci s uživateli nealkoholových drog. Počet nízkoprahových programů v ČR se v posledních letech pohybuje kolem 100, přičemž v r. 2013 bylo identifikováno celkem 111 nízkoprahových programů z toho 57 kontaktních center a 54 terénních programů.

V oblasti ambulantních zdravotních služeb se jedná typicky o psychiatrické ordinace vykazující léčbu osob s návykovými poruchami; některé z nich jsou specializovány na léčbu adiktologických poruch - jsou to tzv. AT ordinace, jejichž dobře fungující a koordinovaná síť se rozpadla na počátku devadesátých let minulého století (Mravčík et al., 2011b). V současnosti bylo takových specializovaných AT ordinací odhadováno 4070 (Vavrinčíková et al., 2013, Mravčík et al., 2013b). Především tyto specializované ambulantní programy poskytují v ČR opiátovou substituční léčbu.

Dále se jedná o ambulantní poradenská a léčebná centra (opět s převažující registrací sociálních služeb) a programy, která poskytují více strukturovanou péči a mohou mít charakter také následné péče, resp. doléčování (jsou provozována převážně NNO).

Výše uvedenou adiktologickou péči doplňují psychoterapeutické stacionáře, z nichž některé se specializují na adiktologickou klientelu, a krizová centra.

Mezi ambulantní péči (i přesto, že zahrnují pobyt na lůžku) se řadí také záchytné stanice. Jedná se o programy zajišťující diagnostickou a léčebnou péči pacientům, kteří se požitím alkoholu nebo jiných návykových látek uvedli do stavu, v němž ohrožují sebe nebo okolí. Avšak neexistuje pro ně speciální standard odborné způsobilosti, nemají návaznost na jiné adiktologické služby a jejich provoz je spojen s ekonomickými a etickými problémy (Burešová et al., 2013, Mravčík et al., 2013a). Ve své současné podobě proto odbornou společností nejsou považovány za specializovanou adiktologickou péči (Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP et al., 2013).

Krátkodobá, střednědobá i dlouhodobá lůžková péče je zajištěna sítí psychiatrických léčeben/nemocnic a oddělení pro léčbu závislostí v rámci nemocničních komplexů a dále po r. 1990 vzniklou sítí terapeutických komunit pro drogově závislé. Tyto programy jsou zpravidla regionálního nebo nadregionálního charakteru. Z celkem přibližně 50 existujících lůžkových psychiatrických zařízení v ČR (psychiatrických léčeben/nemocnic i psychiatrických oddělení nemocnic akutní péče) s cca 90 odděleními či pracovišti, je přibližně 1517 z nich možno považovat za specializované adiktologické programy (Mravčík et al., 2012, Vavrinčíková et al., 2013). Dále je v ČR podle různých zdrojů uváděno 11-16 terapeutických komunit specializovaných na léčbu závislostí (Mravčík
& Nechanská, 2013, Vavrinčíková et al., 2013).

Kromě specializované lůžkové péče jsou adiktologičtí pacienti léčeni ve všeobecných psychiatrických službách - psychiatrických odděleních a klinikách a psychiatrických léčebnách/nemocnicích. Dále jsou součástí sytému lůžkové péče také kapacity chráněného bydlení doléčovacích center sloužící k sociální stabilizaci formou přechodně poskytovaného ubytování (ty jsou provozovány především NNO).

Mezi služby lůžkové adiktologické péče spadají také oddělení a jednotky poskytující detoxifikaci. Jsou zřizovány zejména v rámci lůžkových psychiatrických zařízení. Detoxifikace je poskytována také mimo specializované jednotky na nevyčleněných lůžkách oddělení dalších odborností.

Síť zdravotních a sociálních adiktologických služeb doplňuje 5 zařízení1, která mají programy specializované na adiktologické problémy mezi dětmi a mládeží.

Zvláštním typem programů jsou programy ve vězení - mají charakter převážně ambulantních služeb poskytovaných v průběhu vazby nebo výkonu trestu. Část péče je zajištěna externě programy NNO - blíže viz kapitolu Prevence a léčba užívání drog ve vězení (str. 219).

Kromě výše uvedených ambulantních služeb vznikla v poslední době díky iniciativě Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku síť cca 40 center pro závislé na tabáku zřizovaných především v rámci lůžkových zařízení oboru pneumologie nebo vnitřního lékařství.2 Jejich úzká specializace pouze na kuřáky je dalším faktorem, který z těchto programů vytváří samostatný segment v systému péče o závislé na návykových látkách v ČR.

Analýza geografické dostupnosti sítě adiktologických služeb v ČR provedená v r. 2013 (Vavrinčíková et al., 2013) na úrovni okresů3 ukázala, že nízkoprahový program chybí v 21 okresech, AT ambulance v 37 okresech, substituční léčba v 25 okresech, specializovaný doléčovací program v 61 okresech, detoxifikace v 55 okresech a 2 krajích, AT lůžková péče ve 4 krajích, terapeutická komunita ve 3 krajích. Z výsledků je patrné, že v dostupnosti adiktologických služeb existovaly značné rezervy zejména v krajích Pardubickém, Středočeském a Libereckém.

Kraje ve svých výročních zprávách za r. 2013 upozornily na nedostatky v síti služeb ambulantní léčby, na jejich nerovnoměrné rozložení a poddimenzovanost. Kraje vesměs upozorňují na nedostatky v síti ambulantních zdravotnických zařízení a na nedostatek lékařů a terapeutů, kteří jsou ochotní s uživateli drog pracovat. Z poskytnutých údajů ve výročních zprávách stojí za zmínku situace v síti služeb v Karlovarském kraji, kde byla v r. 2013 identifkována absence více typů služeb, zejména rezidenčních, jako je detoxifikace, rezidenční léčba, terapeutická komunita, ale také specializovaného substitučního nebo doléčovacího programu. V r. 2013 vzniklo ve Středočeském kraji Ambulantní centrum Laxus v Mladé Boleslavi, ve Zlínském kraji Ambulance adiktologie Společnosti Podané ruce ve Zlíně a nová služba následné péče, která je součástí Doléčovacího centra Restart o.s. Darmoděj v Kroměříži (Sekretariát Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, 2014b).

Od 1. ledna 2014 je 6 specifických adiktologických výkonů součástí seznamu zdravotních výkonů - blíže viz kapitolu Legislativní rámec (str. 12). Od začátku r. 2014 pak Česká asociace adiktologů (ČAA) ve spolupráci se SNN ČLS JEP vstoupila do jednání se zdravotními pojišťovnami ohledně rozsahu a výše úhrad adiktologické péče (resp. její zdravotní části) ze zdravotního pojištění. Již během r. 2013 a dále pak v r. 2014 začali jednotliví poskytovatelé adiktologických služeb v ČR registrovat adiktologické ambulance jako zdravotnická zařízení a to buď v rámci stávajících služeb, které měly doposud registraci sociální služby, nebo jako službu zcela novou. Od r. 2014 také postupně začala probíhat výběrová řízení před uzavřením smlouvy o poskytování a úhradě adiktologických služeb na jednotlivých krajských úřadech v ČR. Zdravotní pojišťovny přihlíží
k výsledkům výběrového řízení při uzavírání smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb4.

K 1. 8. 2014 bylo v ČR registrováno celkem 235 adiktologů5, tj. zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Hrazení výkonů adiktologa ze zdravotního pojištění je kromě této povinné registrace a minimálně 2 let praxe v oboru vázáno na kvalifikaci zdravotnického pracovníka s vysokoškolským vzděláním v příslušném oboru se specializovanou způsobilostí (tato nyní v oboru adiktologie neexistuje) nebo zvláštní odbornou způsobilostí. Získat zvláštní odbornou způsobilost v praxi znamená absolvování bakalářského studia oboru adiktologie a tzv. certifikovaného kurzu akreditovaného MZ ČR6.

 

Podstránky

TOPlist