Porušování zákona při účasti na hazardních hrách

V r. 2014 dalo MF podnět k prošetření případu porušení § 4 odst. 10 loterijního zákona a SFÚ uložil fyzické osobě za porušení zákazu přeshraničního sázení pokutu ve výši 850 tis. Kč.1 Byl to dosud nejvyšší trest vyměřený fyzické osobě v ČR, která se účastnila hazardní hry prostřednictvím internetu u provozovatele, jenž neměl v ČR povolení k provozování hazardních her.

Tento případ mj. ukazuje na skutečnost, že postihnout lze pouze účast na hazardní hře u nelegálního provozovatele, nikoli nezdaněný příjem pocházející z nezákonné výhry. Na teoretické rovině se problematice zdanění hráčů (konkrétně on-line pokeru) věnuje Koula (2014) v rámci své diplomové práce na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Podle zákona č. 586/1992, o dani z příjmů fyzických osob (zákon o dani z příjmů), jsou výhry v hazardních hrách daněny srážkovou daní ve výši 15 %, současně jsou však od daně osvobozeny výhry v hazardních hrách povolených v ČR nebo v členských státech EU či EHP. Problematické jsou tedy výhry z on-line hazardní hry, která není povolená v ČR ani v EU či EHP, neboť tyto výhry jsou v podstatě nezdanitelné, neboť by se výherce – daňový poplatník přiznáním k dani z takového příjmu vystavil riziku uložení pokuty podle § 48 odst. 1 písm. c) loterijního zákona, a to až do výše 10 mil. Kč. Koula (2014) konstatuje, že bezpochyby záměrem loterijního zákona je odradit české hráče od nelegálního hazardního hraní, avšak jeho nedokonalostí je, že neřeší, co se stane s nelegálně získanou výhrou. Autor s odkazem na další zákony (§ 3 zákona č. 253/2008 Sb., proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu; zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon) vyvozuje závěr, že taková výhra není ani prospěch získaný trestnou činností ani správní delikt postižitelný podle přestupkového zákona, dokonce ani podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v jehož režimu se loterijní zákon nachází, avšak potřebnou úpravu rovněž neobsahuje. V konečném důsledku to znamená, že taková výhra je prakticky mimo dosah veřejné moci (Koula, 2014).

 


TOPlist