Specifika léčby problémového hráčství

V r. 2012 byl v hernách v Olomouckém kraji proveden dotazníkový průzkum dostupnosti léčby patologického hráčství (Šuková, 2012). Soubor tvořilo 97 hráčů (63 mužů, 34 žen), přibližně polovina dotázaných navštěvovala herny denně nebo několikrát týdně, zbývající polovina příležitostně nebo v případě, že měli k dispozici hotovost (po výplatě). Pouze pětina dotázaných nevěděla, kam se obrátit o pomoc v případě problémů s hraním, téměř pětina již některou z poskytovaných služeb využila.

Motivace ke změně byla předmětem kvalitativní studie na souboru 12 pacientů podstupujících léčbu závislosti (z toho 4 pro alkohol, 4 pro pervitin a 4 pro patologické hráčství) v psychiatrické nemocnici (Švrčinová, 2013). Všichni 4 patologičtí hráči byli muži. Metodou sběru dat byl narativní rozhovor, dotazník motivace k léčbě (Nešpor et al., 2009) a test nedokončených vět. Polovina respondentů nastoupila na léčbu na popud svých blízkých, druhá polovina ke svému rozhodnutí dospěla sama. Motivace se v průběhu léčby měnila. Všichni patologičtí hráči si svou nemoc přiznávali a jejich cílem byla trvalá abstinence. Motivace jedinců ke změně vycházela ze všech oblastí života, nejčastěji z oblasti vztahů, dále duševního zdraví a životní úrovně, nejméně z oblasti tělesného zdraví. Nejčastěji je jako motivace vstupu do léčby uváděno zlepšení vztahů s rodinou, spokojený život, změna životního stylu, obnovení důvěry blízkých, rozvoj vztahu s partnerkou, udržení si zdraví, nová práce, naspoření peněz, sebeúcta. Zásadními tématy v léčbě jsou relaps, ztráta ostražitosti a obrana vůči spouštěčům návykového chování. Všichni probandi přiznali strach z možného relapsu a v prevenci relapsu zdůrazňovali podporu rodiny. Mezi možné spouštěče návykového chování probandi řadí bažení, nudu, osamělost, riziková místa, krizové situace, stres. V prevenci relapsu se uplatňují strategie zaměřené na naplnění volného času, vyhýbání se rizikovým místům, zajištění následné péče, bytí ve společnosti rodiny, změnu životního stylu. Autorka dospěla k závěru, že k relapsu může vést zvýšená sebedůvěra, kterou jedinec získal například po úspěšném zvládnutí krizové situace, protože může být spojena se ztrátou ostražitosti vůči spouštěčům návykového chování.

V rámci diplomové práce oboru adiktologie byl proveden kvalitativní výzkum léčby patologického hráčství u 21 pacientů ve 4 psychiatrických nemocnicích (léčebnách). Cílem bylo popsat a srovnat charakteristiky pacientů s diagnózou patologického hráčství a pacientů s jinou závislostí z hlediska klinického obrazu, potřeb, průběhu léčby a zjistit zkušenosti se společnou léčbou a související postoje (Solfronková, 2014). Data byla získána pomocí polostrukturovaných rozhovorů v období duben–červen 2014. Hráči hazardních her tvořili v zařízeních výraznou menšinu. Hráči pohlíží na uživatele drog s despektem, což přináší komplikace v procesu léčby. Více než polovina hráčů by zvolila léčbu specializovanou, zatímco uživatelé drog by většinou volili léčbu společnou. Jako vhodná se jeví společná léčba s uplatněním specifických prvků podle typu závislosti. Hráči by byli léčeni pouze v těch zařízeních, která by takové rozdělení umožňovala, aby se nestávalo, že v zařízení se léčí jen jeden hráč. Překážkou aplikace takového návrhu je však omezená kapacita léčebných zařízení v současnosti. Ukázala se také nízká míra informovanosti hráčů o možnostech léčby.

Javůrková (2013) provedla kvalitativní výzkum zaměřený na reflexi relapsu mezi 8 problémovými hráči, z nichž 7 bylo členy skupin Anonymních gamblerů v Praze (5 osob) a Liberci (2 osoby). Všichni byli muži ve věku 24–49 let s různou délkou hráčské kariéry, v současnosti po různou dobu abstinovali. Sběr dat probíhal pomocí polostrukturovaných rozhovorů. Mezi důvody porušení abstinence byly často uvedeny dluhy – v případě velkého tlaku věřitelů v kombinaci se stresem se hráči obraceli k hazardnímu hraní jako ke zdroji financí. Emoční rozpoložení (smutek, vztek, zklamání, deprese, napětí) bylo často uváděným důvodem k relapsu hazardního hraní s cílem negativní emoce potlačit. Dalším rizikovým momentem bylo získání hotovosti, při kterém se dostavilo bažení, kterému hráči nedokázali odolat – polovina respondentů uvedla, že před relapsem získala hotovost ve výši 5–20 tis. Kč. Dalšími uvedenými faktory přispívajícími k relapsu byl sociální tlak a konzumace alkoholu. Bažení mohlo, ale nemuselo relapsu předcházet. Ukázalo se, že úspěšná léčba a abstinence může u abstinujícího hráče vést k oslabení obezřetnosti a respektu k závislosti a zvýšit tak nebezpečí relapsu. Pokud uzdravující se patologický hráč ukončí kontakt s léčebnými a svépomocnými organizacemi, oslabuje se jeho motivace k abstinenci.

 


TOPlist