Odhady prevalence problémového užívání drog
Pro odhady prevalence problémového užívání drog se používají matematické metody a modelování. Při použití více zdrojů a/nebo při kombinaci několika metod lze dosáhnout vysoké míry přesnosti. Uvádíme jejich stručný (a ne zcela úplný) výčet s krátkým komentářem.
Multiplikační metody
Multiplikační metody spočívají v co nejpřesnějším zjištění velikosti definované podskupiny populace problémových uživatelů drog, zjištění poměru mezi velikostí celé této populace a podskupiny (např. v lokálním měřítku) a jeho vztažení na tuto populace v měřítku širším (krajském, národním atd.). Každá z níže popsaných metod má svá omezení – v definici případu, v pokrytí sběrnými mechanismy, v dostupnosti dat. Maximální pozornost je proto třeba věnovat konzistenci v definici a zohlednění různých typů biasu (systémových chyb). Ideální je kombinovat nejméně dva typy těchto odhadů.
-
Multiplikační metoda za využití dat o léčbě (tj. o skupině využívající léčbu)
-
Multiplikační metoda za využití policejních dat o uživatelích, s nimiž přišla do kontaktu (tj. o zjištěné skupině v konfliktu se zákonem)
-
Multiplikační metoda za využití dat o mortalitě (tj. o skupině, jež zemřela v důsledku užívání drog)
-
a další
Metoda zpětného záchytu (capture-recapture)
Poměrně sofistikovaná statistická metoda, spočívající v kombinaci dat z různých zdrojů – nejčastěji zdravotnických a trestně právních (resp. policejních); provádí se identifikace překryvů identifikovaných uživatelů v těchto registrech a výpočet skryté populace v rámci loglineárního modelu. Přesnost metody je životně závislá na použití registrů z různých typů zdrojů – tedy nikoliv pouze z trestně-právního nebo pouze ze zdravotnického sektoru. Lze totiž předpokládat vzájemnou pro-vázanost zdrojů jednoho typu; ta výrazně rozšiřuje interval spolehlivosti odhadu (snižuje jeho reliabilitu).
Metoda multivariantních indikátorů
Jiná poměrně složitá metoda, která odhaduje rozsah problémového užívání pomocí kombinace různých indikátorů, přímo se vztahujících k užívání drog. Předpokládá, že podkladem všech těchto indikátorů je jediná latentní proměnná – tzv. „skutečná prevalence.“ Ta je odvozována pomocí tzv. analýzy hlavní komponenty (principal component analysis).
Metoda zpětné kalkulace
Používá se zejména pro odhad prevalence injekčního užívání pomocí matematických modelů šíření HIV/AIDS a virové hepatitidy B a C; tyto modely používají metodu zpětné kalkulace (back calculation) podle Brookmeyera & Gaila.
Nevhodné postupy při zjišťování problémového užívání drog
Pro problémové užívání drog platí, že dotazníkovými ani jinými přímými metodami nelze spolehlivě zjistit jeho rozsah, a to zejména vzhledem k tomu, že
-
prevalence tohoto jevu je relativně nízká (0,5-1 % v Evropě, 2-2,5 % v USA) a proto významně klesá pravděpodobnost záchytnosti; výskyt jevu je pod hranicí citlivosti (statistické chyby) přímých metod a jejich samplování (výběru vzorku),
-
je považováno za protispolečenský jev a jako takové má přirozenou tendenci se skrývat,
-
problémoví uživatelé drog jsou těžko postižitelní standardními metodami (absence ve školách, ne-vlastní telefon, nejsou součástí „reprezentativních vzorků“).
