01/08 Spravedlivý jako palma kvést bude (pocta Jaroslavu Skálovi)
Jaroslav Skála se narodil 25. května 1916 v Plzni. Maturoval na plzeňském gymnáziu v r. 1935, pak studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zároveň na Institutu pro tělesnou výchovu a sport Univerzity Karlovy v Praze, který ukončil v r. 1939. Po uzavření českých vysokých škol v r. 1939 byl profesorem tělocviku v Plzni, studoval také na německých univerzitách v Könnigsbergu (dnešní Kaliningrad) a v Göttingen. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze dokončil až po II. světové válce. Habilitoval se v r.1969, titul docenta řádně uznán v r. 1990.
Po promoci v r. 1946 nastoupil na psychiatrickou kliniku dnešní 1. lékařské fakulty UK v Praze. Při ní v r. 1948 založil oddělení pro léčbu závislostí (Apolinář), které vedl do r. 1982. Jím vytvořený systém protialkoholní léčby je v celosvětovém měřítku originální a průkopnickou aplikací principů terapeutické komunity v oblasti závislostí. V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice - prvního zařízení svého druhu na světě.
V r. 1956 zakládal a do osmdesátých let vedl sekci pro alkoholismus a toxikomanie Psychiatrické společnosti České lékařské společnost J.E. Purkyně. V této roli prosazoval vytváření sítě lůžkových i ambulantních zařízení pro léčbu alkoholismu, od r. 1966 s rozšířenou působností na jiné (nealkoholové) toxikomanie. Při Apolináři zřídil v r. 1967 středisko pro děti, mládež a rodinu a v r. 1971 středisko pro drogové závislosti. V r. 1969 zde byl započat první výzkum efektivity protialkoholní ústavní léčby vedený PhDr. L. Kubičkou. Skálova péče o vzdělávání v oboru vedla v r. 1980 k vytvoření nástavbové lékařské specializace v léčení alkoholismu a jiných toxikomanií.
Od konce 60. let se Jaroslav Skála prosazoval rovněž jako jedna z vůdčích osobností československé psychoterapie. Pro jeho působení v oboru psychoterapie byl důležitý rok 1967, kdy spolu s E. Urbanem a J. Rubešem založil první výcvikovou komunitu později značně rozšířeného a dodnes působícího systému SUR (zkratka podle iniciál jmen Skála – Urban – Rubeš). V letech 1982–1994 byl předsedou sekce a později samostatné Společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii. Rovněž založil (v r. 1978) a vedl Kabinet pro vzdělávání v psychoterapii při psychiatrické klinice dnešní 1. lékařské fakulty, podílel se na vytvoření a práci Pražského psychoterapeutického institutu a Pražské psychoterapeutické fakulty (obojí 1991) a Vysoké školy psychologicko-sociální.
Jaroslav Skála spolupracoval s řadou mezinárodních institucí, např. s WHO a ICAA (International Council for Alcoholism and Addictions), přednášel na mnoha mezinárodních kongresech po celém světě. V oboru léčby závislostí a psychoterapie publikoval řadu knih (některé přeloženy v zahraničí) a množství článků v ČR a v dalších 18 zemích.
Do pokročilého věku byl Jaroslav Skála aktivním účastníkem odborného života, podílel se zejména na psychoterapeutickém výcviku a supervizi v programech vzdělávání v psychoterapii. Ještě v r. 2001 ukončil výcvik v supervizi pod záštitou European Association of Supervision.
Jaroslav Skála obdržel čestné členství České lékařské společnosti J.E. Purkyně, medaili J.E. Purkyně, cenu Augusta Forela a další odborné pocty. Jeho jméno nese výroční cena Společnosti pro návykové nemoci (udělována od r. 2001) a vzdělávací Skálův institut. V r. 2002 ho prezident republiky vyznamenal medailí Za zásluhy. V r. 2006 se stal spolu s PhDr. L. Kubičkou prvním nositelem Ceny adiktologie za přínos oboru.
Jaroslav Skála byl silnou, tvořivou, složitou a mnohorozměrnou osobností, která prošlapala mnoho cest a zanechala mnoho stop. Mnoho následovníků často různého zaměření se němu hlásí jako ke svému velkému učiteli a životnímu vzoru. Mít takového učitele a takový vzor bylo pro ně štěstím i výzvou. Štěstím i výzvou byl i jako zakladatelská osobnost a patriarcha české adiktologie a psychoterapie. Výzvou zůstává jeho energie, vytrvalost, předvídavost, naslouchání potřebám praxe a směřování vždy o kus dál nad tuto aktuální potřebu, hluboká lidskost (i když často ve stylu „drsné lásky“), čestnost postojů, konsistence názorů i schopnost se stále učit – v neposlední řadě zůstává výzvou i jeho styl stárnutí a stáří.
Přejme Jaroslavu Skálovi důstojný odchod z vrchovatě naplněného života a při úctě k jeho památce a oživování stop, které v nás zanechal, nezapomeňme na jeho celoživotní družku paní Arnoštku Maťovou, na její podíl na tom, čím pro nás byl, a buďme s ní v této těžké chvíli jejího života.
Kamil Kalina (nekrolog na www.drogy-info a dalších portálech, 27. 11. 2007)
Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc., nestor české adiktologie a psychoterapie, zemřel 25. listopadu 2007 před půlnocí ve věku 91 a půl roku.
